Autor citátů - Francois Duc de la Rochefoucauld
Počet citátů - 285 - zobrazeno 20
Aby člověk mohl odpovídat za své činy, měl by mít nejdřív možnost odpovídat za svůj osud.
Abychom slyšeli chválu na sebe, chválíme obyčejně jiné.
Ani kousek pravdy nemá člověk teprve tehdy, když už v ni nevěří u nikoho druhého.
Ani rozum ani srdce ženy se nedá usměrnit ničím, s čím není bytostně zajedno.
Ani s největším uměním bychom nemohli život zřídit tak, jak je.
Ať je láska jakkoli příjemná, přece jen jsou příjemnější její projevy než ona sama.
Bojíme se znát celou pravdu o svých milovaných.
Bylo by užitečnější studovat více lidi než knihy.
Být mladou a nebýt krásnou je právě tak málo potěšitelné, jako být krásnou avšak nebýt mladou.
Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se už nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.
Chtít vždy a nade všechny vyniknout rozumem je holý nerozum.
Chvála je obratná lichotka, skrytá a vybraná, a přináší uspokojení oběma stranám - jeden ji přijímá jako zasloužené ocenění svých hodnot, druhý ji udílí, aby bylo vidět, jak věci rozumí.
Chyby lze vždy prominout, pokud máš sílu se k nim přiznat.
Čím mám svou milou radši, tím blíž mám k nenávisti.
Člověk se v životě dostane do takových situací, že aby nevypadal jako blázen, musí si jako blázen počínat.
Člověk si uchová první lásku - dokud nepřijde druhá.
Člověk, kterému se nikdo nezamlouvá, je na tom mnohem hůř než člověk, který se nezamlouvá nikomu.
Člověk, který se nemůže pochlubit než svými vznešenými předky, se podobá bramboru. Jeho lepší část je pod zemí.
Člověk, který se nemůže pochlubit ničím jiným, než svými vznešenými předky, má podobu bramboru: jeho lepší část je pod zemí.
Člověku, který miluje příliš, je právě tak těžké se zavděčit, jako když už nemiluje vůbec.
Registrace »
Přidat příspěvek »
